Básně, znáte je?
Jsou veselé i smutné, ale jejich úkol je jasný: obohatit slovní zásobu nebo zjistit malebnost jazyka. Ale především musí čtenáře zaujmout a pobavit. Pojďte si snámi přečíst alespoň úryvky pár z nich:
--
JOSEF VÁCLAV SLÁDEK - PODVEČER
Po jezeře větřík dýše,
vlna šplouchá tiše, tiše,
zvolna podvečerní stíny
uléhají do hlubiny.
--
Po hladině loďka pluje,
ale nikdo nevesluje,
slouchá jen, jak vlna šplíchá
a z ní zvučí cos tak zticha.
--
Či to ševelí tak třtina,
neb píseň rusalčina? -
Ne, - to dnes tak srdce zpívá
na mžik jak s tou krásou splývá!
(Léthé a jiné básně)
--------------------------------
FRANTIŠK HRUBÍN - PODZIMNÍ PÍSEŇ
Ó podzime,
tak dlouze tvé housle lkají,
mou duši tou hrou unylou
utýrají.
Dýchaje tíž,
zesinám,
když orloj slyším, vše je to tam,
ten žal, co mám,
neutiším.
I odcházím povětřím zlým,
jehož svistem jsem hnán sem tam,
jako bych byl sám suchým listem.
--
--